Kraniosakrální terapie

Kranio-sakrální terapie Vedle praktikování kraniosakrální terapie pořádám také KURZY kraniosakrální terapie, jimž je na těchto stránkách věnována samostatná sekce. Tam najdete i jiné kurzy a semináře.

Kranio-sakrální terapie neboli Cranio-Sacral Therapy, v překladu lebko-křížová terapie, je příjemnou regenerační, relaxační a autoregulační metodou typu jemná energetická masáž. Je vhodná pro dospělé, děti i těhotné ženy. Provádí se v oblečení na lehátku vleže na zádech. Má nezanedbatelné účinky na zdraví těla i duše. Tato metoda zahrnuje práci na lebce, trupu i končetinách a je nesmírně příjemná. Protože však na území České republiky není zatím považována za metodu spadající do zdravotnického sektoru, není zde v žádném případě náhradou za kvalitní lékařskou péči, a proto ten, kdo ji provozuje, nesmí nic podobného tvrdit, a to ani kdyby to byl lékař.

Nejedná se samozřejmě o náboženskou záležitost, jak se mnozí mylně domnívají díky názvu „sakrální“, což je v překladu z latiny „křížová“. Sakrální je tedy z důvodu, že ošetření významným způsobem zasahuje do oblasti kosti křížové, a protože ji vynalezl lékař, dal jí medicínský název. Jde tedy o „terminus technicus“, ačkoli i výraz „terapie“ může někomu připadat zavádějící, protože se jedná o jemnou dotykovou metodu a terapii si mnozí vysvětlují jinak. Někdy se jí říká kraniosakrální masáž či kraniosakrální biodynamika, ačkoli to je ještě něco trochu jiného, co z kraniosakrální terapie vychází.

Kraniosakrální terapie pomáhá například při:

  • bolestech a potížích nejrůznějšího původu dospělých i dětí
  • potížích spojených s nervovým systémem, mrtvění končetin apod.
  • potížích psychosomatického původu
  • bolestech kloubů a páteře (např: artróza, skolióza, výhřezy plotének, ústřel, atd.)
  • bolestech hlavy bez medicínsky zjištěné příčiny, migrény
  • dýchacích potížích, astmatu, alergiích bez prokázané příčiny
  • pooperačních bolestech blíže nezjištěných příčin
  • detoxikuje, harmonizuje
  • PMS, hormonální poruchy, noční pomočování
  • poruchách rovnováhy a koordinace pohybů, závratích, křečích, ticích
  • různých poruchách zraku, sluchu, které se nelepší klasickou léčbou
  • potížích způsobených utlačením nervů nebo špatným prokrvením některé části mozku včetně následků mozkových příhod (pozor, terapie může být zahájena až po několika měsících po rekonvalescenci z mozkové příhody! – viz kontraindikace)
  • vysokém/nízkém krevním tlaku
  • poruchách učení, koncentrace, hyperaktivitě
  • problémech s otěhotněním, impotence
  • v těhotenství
  • zpracování porodního traumatu
  • podpoře léčby závislostí
  • posílení celkové imunity a vitality organizmu
  • stres, chronické únava, nespavost

Kraniosakrální terapie má silný relaxační a je velmi vhodná jako součást procesu osobního a duchovního růstu a pro pocit pohody a štěstí

Kontraindikace, aneb lze kraniosakrální terapií ublížit?

Tato metoda je zcela bezpečná i pro děti, nemůže klientovi ublížit. Kontraindikací je pouze těžší akutní úraz, čerstvá operace hlavy, mozku či páteře a zejména podezření na krvácení do prostoru lebky. Žádné jiné kontraindikace nejsou známy. Po úplném doléčení výše zmíněných příhod, nemocí, úrazů a operací je naopak kraniosakrální terapie velmi vhodné a užitečné zařadit. Terapeut pracuje vždy v souladu s biorezonancí těla.

Ve většině vyspělých zemí světa na západ od nás (s výjimkou Británie), je kraniosakrální terapie velmi ceněna a bývá součástí klasického zdravotnictví. Je obecně známé, že kraniosakrální terapií nelze ublížit ani dítěti ani těhotné ženě. Tato metoda není invazní, nemanipuluje s klientem, nedělá nic, co organizmus sám nechce, naslouchá mu a nikdy nejde proti němu a uvádí jej komplexně do rovnováhy, nikoli pouze jeho část. Po kraniosakrání terapii odchází většina klientů, kteří přišli s bolestí, s pocitem, že se znovu narodili.

Fluktuace mozkomíšního moku

Fluktuace mozkomíšního moku V literatuře se dočtete, že v kranio-sakrální terapii (CST terapii) se využívá kranio-sakrálního rytmu, což je frekvence pulzace mozkomíšního moku. Kraniosakrální rytmus je nadřazen dechu i srdečnímu tepu a všem pochodům v těle, mysli i podvědomí. Dá se říci, že tento rytmus je hlavním ukazatelem a korektorem kvality fungování našeho vnitřního počítače řídícího veškeré procesy. Proto hovoříme o autoregulačním systému. Klient leží a vnímá jemné doteky na hlavě a na těle (většinou i přes oblečení) a může (ale nemusí) mít různé prožitky a vize, neboť se místy čistí staré škodlivé programy z podvědomí. Je to příjemná a bezpečná metoda, které se nemusíte bát.

Podstatnou roli v tom na fyzické úrovni hraje produkce a vstřebávání mozkomíšního moku „z a do“ cévního systému, „z a do“ prostoru dutiny tvrdé pleny mozkové, kde se nachází mozek a mícha, kterou mozkomíšní mok neustále omývá. Mozkomíšní mok neboli likvor je zjednodušeně řečeno čirá tekutina - extrakt (výtažek) z krve určitých kvalit potřebných pro udržení rovnováhy v prostoru, v němž „plave“ mozek a mícha. Kraniosakrální rytmus je „tepová“ frekvence nervové soustavy ovlivněná cirkulací mozkomíšního moku, která se přenáší do tkání a ovlivňuje pohyby buněk a mezibuněčných prostor, které lze jemnou palpací vnímat.

Touto „fluktuací“ mozkomíšního moku v prostoru tvrdé pleny mozkové vzniká uzavřený hydraulický systém, kde se neustále střídá jemný přetlak a podtlak díky měnícímu se objemu této tekutiny, čímž se likvor neustále občerstvuje a tím i mozek, mícha a potažmo cévní i nervový systém.

Střídání přetlaku a podtlaku je vnímatelné dotekem, protože hýbe (logicky), i když velmi jemně, s lebkou (jednotlivými lebečními kostmi) i páteří a tento pohyb se následně přenáší z centra do všech okrajových částí a i vnitřních orgánů ve vlnách. Zde všude jsou citlivé nervy. Takto organizmus „dýchá“ a toto se děje v pravidelných cyklech, o nichž jsme již hovořili již výše, a ty nejsou závislé na aktuální fyzické zátěži (na rozdíl od krevního tepu a plicního dechu). Tento kraniosakrální „dech“ je tak jemný (ač nesmírně významný), že jej prakticky nelze vidět, a pokud se na něj přímo nezaměříme, tak jej vůbec nevnímáme. Jeho kratší cykly probíhají v rámci delších cyklů, podobně, jako se střídá den a noc v rámci ročních období.

Princip kraniosakrální terapie

Kranio-sakrální terapie Otcem kraniosakrální terapie je neurochirurg doktor John E. Upledger. Pracuje se s mechanizmy propojujícími „tělo a duši“, jejichž hlavní součástí je nervová soustava a energie, kterou je oživována (říkejme jí třeba duch). Bez této energie člověk (ani jiná bytost) nemůže žít, bez ní by se orgány zastavily a tělo by vychladlo a ztuhlo.

Klient při terapii leží v pohodlném oblečení, většinou na zádech, na měkkém lehátku. Kraniosakrální terapie nepracuje násilím, naopak jemně pomáhá organizmu nastartovat jeho vlastní samoléčebný systém. Vysvětlení je jednoduché na následujícím příkladu: Když nám někdo něco vnucuje, vyvolává to náš odpor, tudíž si buď nic vnutit nenecháme, nebo necháme, ale jen dočasně, protože nemáme dost energie na adekvátní odpor. Ve výsledku ale cokoli, co nám bylo vnuceno, natrvalo s vnitřním přesvědčením nepřijmeme. Stejné je to i s naším organizmem. Když nám je však pomáháno do té míry, do jaké si sami určujeme a do jaké pomoc ochotně přijímáme, jde všechno snadněji a něco dokonce bez cizí pomoci nezvládneme vůbec. Takto funguje kraniosakrální terapie. Organizmus do ničeho nenutí, on ví sám nejlépe, co potřebuje ke zdraví a harmonii, terapeut mu jen pomáhá v tom, co sám bez cizí pomoci nezvládne, na co nemá dost síly a co od terapie ochotně přijímá.

Principem kraniosakrální terapie je tedy co nejjemnějším způsobem učinit velké a podstatné pozitivní změny. Vysokou účinnost této jemné, ale vytrvalé a trpělivé síly lze vysvětlit na těchto příkladech: Malá křehká rostlinka prorazí tvrdou zem i asfalt silou jemnou, ale vytrvalou. Totéž platí o vodě, která podemílá jemně a vytrvale i skalnatý břeh, zatímco vytesat do skály koryto tvrdou silou je podstatně těžší a viditelný výsledek není tak přirozený. Navíc skála není ve výsledku tak hladká a jsou na ní viditelné stopy násilí. Také si představte, jak to dopadne, když chceme rychle a silou odstranit dálniční známku z okna. Určitě se potrhá a půjde sundat obtížně, zatímco když zvolíme jemnou, vytrvalou a postupnou sílu, při níž vnímáme citem, co se ve které části známky děje, známku nepotrháme a snáze ji z okna sundáme. Podobný rozdíl je mezi metodami drsnými a na druhé straně jemnou kraniosakrální metodou.

Vztah kraniosakrální biodynamiky a CNS

Kranio-sakrální terapie Centrální nervová soustava řídí a ovlivňuje, podobně jako počítačový program, všechny pochody v těle. Nervový systém je nejdůležitější komunikační a koordinační sítí našeho organizmu a je neustále oživován elektřinou. Představte si, že kdyby všechny nervy těla byly spojeny za sebou, mohly by dvaapůlkrát obtočit zeměkouli! Když se řekne „nervy či nervová soustava, laik si zpravidla představí jen psychiku a řekne mi: „Ale já nejsem blázen“. Jenže tato představa o nervové soustavě je velkým omylem laiků, nervy jsou všude v těle, ovlivňují pohyb, bolest, funkci všech vnitřních orgánů a všech vnitřních i vnějších pochodů a projevů v těle, vědomých i nevědomých, zdaleka nesouvisí jen s psychikou. Na správném fungování CNS a nervové sítě závisí všechny životně důležité soustavy, příslušné orgány, jejich funkce i psychická pohoda. Mozek nepřetržitě přijímá a vysílá do všech koutů našeho těla signály o tom, co se kde děje a co je potřeba vykonat. Když není v pořádku přenos nervových impulsů, nastává nerovnováha a porucha našeho těla, všechny pochody v těle jsou vzájemně propojeny a na sobě závislé a musí fungovat jako správně seřízený a namazaný stroj. Uvedením nervové soustavy do rovnováhy lze nastartovat správné fungování celého organizmu a tím i jeho samo-uzdravující jinými slovy autoregulační proces.

Dech života

Kraniosakrální biodynamika a kraniosakrální terapie jsou příbuzné metody, které pracují do jisté míry odlišně, ale obě jsou velice jemné, oběma jde ve výsledku o totéž a obě pracují ve své podstatě na podobném základě. Jedna vychází ze druhé a vzájemně se prolínají. Kraniosakrální biodynamika je mladší, ačkoli J.E. Upletger (jeden z nejvýznamnějších otců kraniosakrální terapie) upravil svůj způsob kraniosakrálního ošetření ještě i později. V obou případech se můžete setkat s pojmem „dech života“.

Dechem života je nazýván proces probíhající v nás a v našem organizmu. Nejedná se o dech plicní ani o srdeční tep. Zjednodušeně řečeno hovoříme o pulzaci nervového systému a o pulzaci našeho „bytí“. Pozorováním kvality tohoto procesu a podporou jeho harmonizace se zabývá kraniosakrální biodynamika i kraniosakrální terapie, i když každá trochu odlišně (např. co se vlnové délky týká), což běžný klient v podstatě při ošetření téměř nerozezná.

Obě metody pracují na pomezí hmoty, energie a ducha a oběma jde ve výsledku o totéž. To, co vnímáme dotekem, je tedy „dech nervové soustavy“, a ten je logicky vysvětlitelný a fyzicky a jemnohmotně vnímatelný. Při práci s kraniosakrálním systémem se zaměřujeme na zdraví a jeho obnovu, nikoli na nemoci a jejich léčení. Je to podobné, jako když se řekne: „Bojujeme za mír, nikoli proti válce.“

Kraniosakrální palpace a intuice

Kranio-sakrální terapie Tyto cykly a pohyby jsou vnímatelné dotekem (palpací) rukou citlivého člověka, který ví kde a jak se dotýkat a jaký typ pohybu (dá se říci na úrovni mezibuněčných prostor) lze v daném místě rukama vnímat. Pulzace mozkomíšního moku totiž vytváří na různých částech těla různě tvarované „vlnobití“ o různé frekvenci, které se přímo pod rukama praktikanta proměňuje a zkvalitňuje, což je cílem, protože to vede ke zdraví těla i ducha. Stejně tak vnímáme palpací motilitu tkání a další jemné procesy. Je doufám jasné, že tímto způsobem nelze ublížit a že jde o bezpečnou metodu.

Pro to, aby praktikant mohl tuto pulzaci vnímat, potřebuje při své práci používat zejména pravou mozkovou hemisféru, tedy tu „nerozumnou, intuitivní a tvořivou“, aby do procesu nevkládal své myšlenkové pochody ani svou vůli, ale aby dokázal proces pouze sledovat a podporovat jeho vlastní pokusy o sebenápravu, sebeharmonizaci (což je náročné na intuitivní vnímavost), kterých organizmus sám od sebe (bez vnější opory kraniosakrálního terapeuta) není v tu chvíli již schopen. Je to odlišné od praktik běžné medicíny, která se omezuje a spoléhá hlavně na levou hemisféru, tedy na racionální logiku a postupy, a tím do procesu dává svoji vůli nezávisle na vůli organizmu. A proto jsou kraniosakrální metody skvělým doplňkem léčby téměř čehokoli, a to i kdybychom se zde omezili pouze na účely podpory rekonvalescence po lékařském zákroku. Takto omezené však kraniosakrální metody nejsou, mají mnohem širší uplatnění.

Moje oblíbené motto je výrok Alberta Einsteina: „Fantazie je důležitější než znalosti.“ Tím je řečeno vlastně vše. Einsteina totiž proslavila právě jeho pravá mozková hemisféra.

Láskyplná opora

Na základě jemného dotýkání se těla na jeho konkrétních částech za účelem vnímání kraniosakrálního rytmu zaznamená organizmus jemnou láskyplnou „oporu“ praktikujícího, díky níž si dovolí začít se sám okamžitě harmonizovat.

Důležitost tohoto procesu a vůbec existence „dechu života“ snad nemusím ani zdůrazňovat vhledem k tomu, že centrální nervová soustava je základní řídící a tudíž snad i nejdůležitější jednotka v organizmu. Řídí všechny vědomé i nevědomé procesy v těle i mysli.

Dech života – je vlastně „jev“. Zázračný jev, na jehož základě stojí existence živého člověka jakožto ducha ve hmotném těle.

Důvěra klienta

Objasnit klientům oč jde je důležité kvůli klientově důvěře k tomu, kdo kraniosakrální metodu provozuje. Pokud se totiž klient neuvolní, pokud nemá plnou důvěru, pak brzdí celý proces a postupuje jej zčásti nebo zcela zbytečně. Vždy jde o týmovou práci – klient a praktikant. Pokud praktikant jedná čestně a ví o čem mluví, důvěru klienta vzbudí a on se může rozhodnout, zda ji podstoupí či nikoli. Rozhodně by měl o svém zdravotním stavu předem informovat svého praktikanta.

Stejně jako při každé podobné metodě, je i při kranio-sakrální terapii a kraniosakrální biodynamice základem úspěchu láska k této práci a láska k člověku. Ten, kdo praktikuje kraniosakrální terapii či biodynamiku, nesmí dělat žádné diagnózy ani tvrdit, že něco léčí. Nejde o zdravotnickou metodu. Proto nemá smysl se na takové věci dotazovat. Podstatné je, že se tato metoda zaměřuje na zdraví, nikoli na nemoc, tedy na to, čeho chceme docílit, nikoli na to, s čím chceme bojovat, jak už jsme zmínili výše. Zaměřuje se na moudrost těla - na autoregulační síly v člověku a ty podporuje. Tím se tato metoda dívá na zdraví a nemoc z docela jiného úhlu pohledu než klasická medicína.

Uvolnění vnitřních sil v člověku

Jde vlastně o uvolnění vnitřních sil v člověku, ke kterému dojde spontánně, láskyplným pozorováním a podporováním snahy těla o nastolení harmonie vedoucí ke zdraví, nikoli vůlí praktikanta ani tím, že se praktikant o něco snaží. Ten se jen „dotýká“ podstaty bytí člověka a vnímá kraniosakrální rytmus, biodynamiku pole člověka a dává tak tělu a bytosti potřebnou i fyzickou dotykovou oporu v místech, kde je jí potřeba. Díky tomu se pak dějí zázraky.

Nejde o dávání či braní nějaké energie zvenčí dovnitř nebo zevnitř ven. Ačkoli i s takovými energetickými praktikami lze tuto metodu propojit – tedy s Reiki apod. Lze ji propojit téměř s jakoukoli masážní i terapeutickou metodou, a samozřejmě i s klasickou medicínou.